Olovo

Olovo je přirozenou kontaminující látkou životního prostředí. Do prostředí se však především dostává z průmyslových zplodin. V minulosti se také používalo ve vodovodním potrubí, barvách a benzínu a tím se navýšil jeho všeobecný výskyt. Proto byla postupně zavedena legislativní opatření ke snížení expozice odstraněním olova z barev, potravinářských konzerv, vodovodního potrubí a benzínu. Dalším zdrojem mohou být některé obalové materiály, ze kterých olovo migruje do samotných potravin.

Přes jeho vysoký obsah v půdě se prostřednictvím kořenů dostává do rostlin jen v poměrně malé míře. Avšak prach obsahující olovo se usazuje na povrchu rostlin, takže obzvlášť postižené bývá ovoce a nadzemní části zeleniny s velkým, voskovým, chlupatým nebo drsným povrchem. Olovo lze odstranit důkladným mytím a praním ovoce a zeleniny, což je zvlášť důležité v případě kadeřavých, chlupatých nebo drsných povrchů (kapusta, salát, jahody, angrešt) a v případě drobných plodů (rybíz). V případě potřeby ovoce a zeleninu oloupejte, vnější listy hlávek odstraňte. Netrhejte a nesbírejte divoce rostoucí plody u silně frekventovaných silnic. Z živočišných potravin jsou větší množství olova obsažena jen v játrech a ledvinách, což je důsledek kontaminovaných krmiv.

Hlavním zdrojem expozice člověka olovu jsou potraviny, přičemž kojenci a malé děti jsou olovem více exponovány než starší populace. Na základě studie Evropského úřadu pro bezpečnost potravin (EFSA) z roku 2012 patří z kategorie potravin mezi významné přispěvatele (z hlediska výskytu a spotřeby) chléb a rohlíky, čaj, voda z vodovodu, brambory a výrobky z brambor, zakysané mléčné výrobky a pivo a nápoje podobné pivu.

Olovo se v těle hromadí a nejzávažněji postihuje vyvíjející se centrální nervový systém u malých dětí. Jelikož se jedná o slabý nepřímý genotoxický karcinogen, neexistuje pro něj žádná doporučená přípustná hladina příjmu. Úřad EFSA ve svém vědeckém stanovisku z roku 2010 vyjádřil obavu, že stávající úrovně dietární expozice olovu mohou ovlivnit vývoj nervové soustavy u plodů, kojenců a dětí.

Nařízení Komise (EU) č. 1881/2006 o maximálních limitech některých kontaminujících látek v potravinách stanovuje maximální limity (ML) i pro olovo v relevantních potravinách (např. ovoce, zelenina, obiloviny, potraviny pro kojence a malé děti, v drobech hospodářských zvířat, a dalších). V roce 2021 bylo toto nařízení aktualizováno/revidováno a ML pro olovo v příslušných kategoriích potravin byly sníženy nebo byly stanoveny hodnoty nové (viz nařízení Komise (EU) č. 2021/1317).

Podobně jako v případě kadmia, poklesly v poslední době i koncentrace olova. Na základě výsledků úřední kontroly a monitoringu cizorodých látek v potravinách v ČR lze hodnotit situaci týkající se olova v potravinách za vyhovující. Občasné jsou nadlimitní záchyty olova v masných výrobcích ze zvěřiny, v medu nebo ve zvěřině.

 

Zdroj:

Nařízení Komise (EU) 2021/1317, kterým se mění nařízení 1881/2006, pokud jde o maximální limity olova v některých potravinách

Stanovisko úřadu EFSA k dietární expozici olovu evropskou populací

Související články z portálu Bezpečnosti potravin