Bezpečnost potravin

Pozitivní stanoviska EFSA pro bovinní laktoferin a syntetický dihydrocapsiát

Vydáno: 27. 7. 2012
Autor: Ing. Irena Suková

K použití bLF jako složky nového typu bylo vydáno již druhé pozitivní stanovisko. Dále úřad EFSA schválil použití DHC, jehož předpokládaný příjem je mnohonásobně nižší než riziková koncentrace.

Úřad EFSA publikoval 17. 7. 2012 stanovisko (EFSA-Q-2011-00974), kterým uznává bovinní laktorefin (bLF) firmy Moringa’s za složku nového typu. Toto stanovisko, které má umožnit použití bLF v potravinách a doplňcích, zveřejnil panel pro dietní produkty, výživu a alergie (NDA měsíc po obdobném stanovisku ohledně bLF vydaném na žádost  firmy FrieslandCampina. Očekává se, že Komise vydá na základě pozitivního stanoviska rozhodnutí o použitelnosti bLF. Komise žádala úřad EFSA o stanovisko, poté, co některé členské státy vznesly připomínky.

Moringa hodlá izolovanou a purifikovanou formu bílkoviny přidávat do kojenecké výživy a do potravin pro zvláštní lékařské účely, a také do fermentovaných i nefermentovaných mléčných výrobků a žvýkaček.

Maximální uvažované množství má být 1000 mg/l pro kojeneckou výživu, 3000 mg/100 g pro žvýkačky a 133 mg/100 g pro mléčné výrobky. Nejvyšší denní příjem odhaduje Moringa u kojenců, a sice 1,1 g bLF. Pro kojence od 6 do 12 měsíců konzumující pokračovací výživu bude spotřeba nižší než pro ty, konzumující počáteční mléčnou výživu, protože se spotřeba stravy na kg tělesné hmotnosti snižuje s rostoucím věkem.

Pro dospělé muže se odhaduje střední hodnota denního příjmu resp. 97,5 percentilu na 0,6 resp. 2,1 mg/kg tělesné hmotnosti, a celkový příjem na 45 mg resp. 150 mg,

Při posuzování bezpečnosti navrhovaných dávek panel NDA odkazuje na předcházející stanovisko a uvádí, že bezpečnost již byla posouzena s příznivým výsledkem. Navíc pro předcházející posouzení byly v zásadní míře použity údaje od firmy Moringa. A kromě toho Moringa navrhuje nejvyšší přijímané množství jako ekvivalentní nebo nižší než Friesland Campina, a předpokládaný rozsah použití do potravin je nižší.

Dále úřad EFSA zveřejnil stanovisko (EFSA-Q-2011-01155), podle něhož syntetický dihydrocapsiát (DHC) je bezpečný k použití jako potravinová složka nového typu. DHC se vyskytuje přirozeně v řadě sladkých i pálivých paprik, ale firma Ajinomoto vyvinula postup pro výrobu syntetické formy. Společnost žádala v srpnu 2010 o schválení statutu „novel food“ v Británii a v březnu 2011 to britský úřad po počátečním pozitivním posouzení doporučil k dalšímu procesu v EU. Avšak několik členských států podalo připomínky, a proto byl do posuzování zapojen úřad EFSA. Ten zveřejnil 17. 7. své stanovisko, že DHC je bezpečný jako složka nového typu.
Ajinomoto navrhuje aplikaci do potravin jako je pečivo, nápoje, cukrovinky, cereálie, dezerty a další produkty včetně zmrazených hotových pokrmů, polévek, sladidel a salátových dresinků.
Navrhuje množství 8 – 18 mg/kg v nápojích, 20 – 40 mg/kg v cereáliích a dezertech, 11 mg/kg v hotových pokrmech a polévkách, vyšší koncentrace v čokoládách (75 mg/kg), pekařských výrobcích (100 mg/kg), salátových dresinkách (164 mg/kg), tvrdých cukrovinkách (270 mg/kg), bělobách/smetaně (383 mg/kg), žvýkačce bez cukru (1134 mg/kg), sladidlech (2050 mg/kg).
V případě aplikace těchto koncentrací a při použití údajů o spotřebě z Británie, Ajinomoto odhaduje denní příjem12 – 13 mg pro školní děti, dospělé a starší osoby, 8,1 mg pro předškolní děti. V případě nejvyššího příjmu (97,5 percentilu by příjem činil 34 resp. 18,5 mg. Vztaženo na tělesnou hmotnost by příjem vycházel pro předškolní děti  na – střední hodnota: 0.6 mg/kg; 97.5 percentilu: 1.3 mg/kg).

Žadatel doložil řadu toxikologických studií, podle nichž nehrozí genotoxicita. Podle jiných studií však dochází při vysokých dávkách k negativnímu vlivu na játra a ledviny. Panel NDA však učinil závěr, že při přiměřené dávce 300 mg DHC/kg tělesné hmotnosti nebyl pozorován negativní účinek (NOAEL). Odhaduje-li se denní příjem na 1,3 mg DHC/kg tělesné hmotnosti u předškolních dětí, je tu dostatečný bezpečnostní faktor.

EU Food Law,  20. 7. 2012, č. 541, s. 6-7

Předcházející informace:
Bovinní laktoferin jako „novel food“