E – kód

Jednotlivá aditiva, tzn. přídatné látky, které lze použít do potravin za účelem prodloužení trvanlivosti nebo získání požadovaných vlastností výrobků (konzistence, vzhled, chuť, vůně), mají v EU přiřazen kód sestávající z písmene E a tří až čtyřmístného čísla. Jsou systematicky řazeny podle nejčastějšího účelu jejich použití, takže např. barviva začínají číslem 1, konzervanty číslem 2, antioxidanty číslem 3, zahušťovadla obvykle číslem 4, látky zvýrazňující chuť a vůni (např. glutaman sodný) číslem 6, sladidla obvykle číslem 9. Počáteční číslice však není zcela rozhodující, protože některé přídatné látky se v potravinách používají k různým účelům, např. kyseliny se používají k prodloužení trvanlivosti (takže mohou sloužit jako konzervanty), ale rovněž pro zvýraznění chuti (kde plni funkci kyseliny nebo regulátoru kyselosti), nebo v kombinaci s jinými látkami k úpravě konzistence. Na obale potravin musí být kromě názvu nebo E kódu uveden i název příslušné kategorie, do které přídatná látka patří (respektive jakou funkci v potravině plní).

Do potravin se smí používat pouze schválené přídatné látky, které jsou uvedeny na seznamu v příloze II Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1333/2008 o potravinářských přídatných látkách. Bezpečnost a zdravotní nezávadnost přídatných látek je opakovaně přezkoumávána a na zmíněném seznamu se nachází pouze přídatné látky, které jsou podle současných znalostí považované za bezpečné. Přídatné látky navíc smí být v potravinách použity pouze za přesně definovaných podmínek. Některé přídatné látky musí být používány v omezeném množství (příp. jen výjimečně do určitých potravin, které by bez aditiva nezískaly svůj specifický charakter), jiné se smí používat jen do určitých potravin.

Některé látky, které patří mezi přídatné látky (aditiva) se přirozeně vyskytují v potravinách, například E 440 – pektiny (což je vlastně rozpustná vláknina) v ovoci, kde najdeme i E 330 – kyselinu citronovou či E 296 – kyselinu jablečnou. I některá barviva najdeme přirozeně v potravinách, například E 162 – betanin v červené řepě nebo E 163 – anthokyany v borůvkách či jiném drobném ovoci. I některé vitaminy, například E 300 – kyselina askorbová (vitamin C) nebo E 100 – riboflavin (vitamin B2), se používají jako přídatné látky.

Mnoho nízkoenergetických potravin by bez přídatných látek, jako jsou např. zahušťovací prostředky a sladidla, nebylo možné vyrobit. Zároveň jsou potraviny, do kterých se nesmí přídatné látky používat. Jedná se například o med, cukr, máslo, nezpracované potraviny, některé neochucené kysané mléčné výrobky jako je bílý jogurt, či kávu.

Zdroj:

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1333/2008 o potravinářských přídatných látkách.

Související články z portálu Bezpečnosti potravin