Cín

Cín (Sn) patří mezi těžké kovy, používá se k ochraně jiných kovů před korozí a je poměrně nejedovatý. Konzumují-li se však větší množství (z potravin konzervovaných v plechovkách) může docházet k průjmům a zvracení (viz Toxické prvky, Chemické kontaminanty). Rizikem vyšších dávek je i možnost omezeného vstřebávání zinku.
Přípustné množství anorganického cínu v potravinách je stanoveno legislativou.
Podle expertů může být někdy obtížné dodržet limit u konzervovaných šťáv z rajčat, pomerančů a ananasu určených pro dětskou výživu (DV). Přitom však není jednoznačný názor na to, zda je pro DV nutný tak extrémně nízký limit.
Ve většině potravin v plechovkách je obsah cínu pod 10 mg/kg, což znamená zlepšení proti dřívější době, k němuž došlo používáním převážně lakovaných plechovek. Při kontrolách prováděných v ČR v r. 2003 se obsah cínu u výrobků z ovoce a zeleniny v plechových obalech pohyboval mezi 0 (pod mezí detekce) až po výjimečných 219 mg/kg u ananasu.

Doporučení: Nenechávejte konzervové plechovky neopatřené vnitřním lakem stát otevřené, ale obsah přemístěte. (sk)

Legislativa:
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1935/2004, podle kterého materiály a předměty, určené pro styk s potravinami musí být vyrobeny tak, aby za obvyklých nebo předvídatelných podmínek použití neuvolňovaly své složky do potravin v množstvích, která by mohla ohrozit zdraví lidí. 
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1935/2004 ze dne 27. října 2004 o materiálech a předmětech určených pro styk s potravinami a o zrušení směrnic 80/590/EHS a 89/109/EHS
Nařízení Komise (ES) č. 1881/2006 ze dne 19. prosince 2006, kterým se stanoví maximální limity některých kontaminujících látek v potravinách

Související články z portálu Bezpečnosti potravin