Home A-Z Home www.bezpecnost.potravin.cz

DDT

Dichlor-difenyl-trichloretan (DDT) patří mezi organochlorové sloučeniny a používal se jako insekticid od r. 1939 (viz pesticidy). V druhé světové válce byl používán k téměř úplnému potlačení malárie tím, že likvidoval komáry, kteří tuto nemoc přenášeli. Později byla zjištěna jeho toxicita, a jeho používání bylo zakázáno (viz Chemické kontaminanty). V ČR bylo používání DDT zakázáno v r. 1974, ve světě se již používá jen výjimečně (např. proti přenašečům malárie).

DDT zůstává dlouho v životním prostředí a může být přenášen na dlouhé vzdálenosti, a to i na místa, kde původně nebyl vůbec použit, např. DDT a jeho metabolit DDE byly nalezeny ve zvířatech žijící v Arktidě a Antarktidě. V tukové tkáni zvířat je často zjišťován dechlorovaný produkt DDT DDD. Většina DDT se v půdě rozkládá pomalu na DDE a DDD za pomoci mikroorganismů, přičemž polovina DDT se v půdě rozloží za 2 – 15 let v závislosti na typu půdy. Lidé pracující s pesticidy jsou primárně vystaveny DDT, zatímco téměř celá všeobecná populace je vystavena jeho metabolitu DDE skrze příjem stravy a pitné vody. DDE je například také nalézáno v mateřském mléce savců, a to v mnohem vyšších koncentracích než DDT.

Množství DDT v potravinách již značně kleslo (a mělo by i dále klesat) od doby, kdy bylo DDT zakázáno používat. Vzhledem ke své stálosti (perzistenci), a proto, že se dostává do potravního řetězce, se však stal dlouhodobým problémem. Nejvíce DDT člověk přijímá ve stravě prostřednictvím masa, drůbežího masa, mléčných produktů a ryb. Listová zelenina obecně obsahuje více DDT ve srovnáním s jinou zeleninou. Kojenci mohou být vystavení DDT pitím mateřského mléka.

Změny DDT a dalších s ním spojených sloučenin během průmyslového a kulinárního zpracování potravin jsou minimální, a to z důvodu jejich relativně nízké těkavosti a značné rezistenci k degradaci. V EU je maximální povolená koncentrace DDT v pitné vodě 0,1 µg/l. Maximální limity reziduí (MLR) pro DDT a další jeho sloučeniny v potravinách a krmivech jsou uvedeny v aktuálním znění nařízení 396/2005 o maximálních limitech reziduí pesticidů v potravinách a krmivech rostlinného a živočišného původu a na jejich povrchu.

Toxicita
DDT pravděpodobně působí na člověka genotoxicky a jako endokrinní disruptor. Akutní toxicita je mírná, zatímco chronická je spojena s výskytem cukrovky. DDT vykazuje kumulativní toxicitu (příznaky otravy se objevují po dosažení určité koncentrace v organismu). Je to pravděpodobný lidský karcinogen, poškozuje játra, reprodukční systém, způsobuje dočasné poškození nervového systému.

Opatření
Provádí se přísná kontrola zjišťující, zda nejsou překročeny stanovené limity.
(sk, akt. 2020)

Chemická struktura DDT



Zdroj:
Jan Velíšek. The Chemistry of Food. John Wiley & Sons, LtD., Wiley Blackwell (2014).

Související články z portálu Bezpečnosti potravin

Bazální monitoring zemědělských půd - organické polutanty (2004 - 2015) (24.4.2017)

Aktuální informace z oblasti bezpečnosti potravin pro laickou i odbornou veřejnost

Informace pro spotřebitele o potravinách, výživě i prevenci před nemocemi z potravin

Webové stránky pro mládež a pedagogy o správné výživě a bezpečnosti potravin


Informační centrum bezpečnosti potravin, Ministerstvo zemědělství, Těšnov 65/17, Praha 1, 11705, tel.: 221 811 111