Stopové prvky

Ačkoliv by se mezi stopové prvky měly zařazovat pouze ty minerální látky, jejichž denní potřeba se pohybuje řádově v µg (tj. 10-6 g), často se jako stopové prvky označují i mikroelementy, jejichž denní potřeba může dosahovat až několika desítek miligramů. Je to pozůstatek z minula, kdy tehdejší analytické metody neumožňovaly kvantitativní stanovení těchto mikroelementů, a uváděly se proto jednoduše jako “stopy”.
 
Přehled vybraných stopových prvků, jejich denní potřeby a příznaky nedostatku jsou uvedeny v tabulce.
Prvek
Denní potřeba
(mg)
Příznaky nedostatku
železo
20
chudokrevnost, únava, poruchy imunity
mangan
0,4
kožní projevy, zvýšení cholesterolu, anémie
zinek
5,0
zhoršení hojení ran, vypadávání vlasů, průjem, poruchy imunity
měď
0,5
anémie, snížení počtu bílých krvinek
chróm
0,01
zhoršené zpracování glukózy, úbytek hmotnosti, postižení periferního nervstva
selen
0,02
srdeční postižení, onemocnění svalů, kožní projevy
molybden
0,01
světloplachost, zrychlení pulzu
fluor
0,5
tvorba méně kvalitní kostní hmoty
jód
0,07
poruchy činnosti štítné žlázy
 
Toxicita nadměrných dávek

Železo: Pokud se okamžitě zkonzumuje velké množství, je železo extrémně toxické. Akutní intoxikace železem je jednou z nejběžnějších forem otrav u předškolních dětí. Nejúčinnější prevencí je zamezení přístupu dětí k suplementům železa. Při akutní otravě železem (200–250 mg/kg tělesné hmotnosti) dochází k poškození výstelky střev, což může vést ke krvavým průjmům a zvracení. Může nastat acidóza, selhání jater a šok.

Mangan: Ve vysokých dávkách je pro organismus velmi toxický. Toxicita se nejčastěji projevuje v zemích, kde se těží manganová ruda (kontakt s manganem prostřednictvím kůže, inhalace prachu manganových rud). Nadměrná expozice se projevuje třesem, který se podobá Parkinsonově chorobě nebo halucinacemi.
Zinek: Tolerance zinku je obecně velmi vysoká. Nadměrný příjem ze suplementů je jen ojedinělý a projevuje se nauzeou, zvracením a průjmem.
Měď: Měď se používá v řadě průmyslových oborů. Člověk může být vystaven toxickým dávkám např. při aplikaci fungicidních prostředků na vinnou révu. Po požití síranu měďnatého se mohou vyskytnout potíže trávicího traktu a nauzea.
Chróm: Nebezpečné jsou sloučeniny šestimocného chrómu (ne trojmocného) – zvyšuje se výskyt rakoviny plic, je příčinou dermatitidy.
Selen: Chronické otravy selenem se vyskytují např. v oblastech s vysokou koncentrací selenu v půdě a pitné vodě. Jsou známy případy intoxikace selenem v důsledku konzumace doplňků stravy (nauzea, bolesti břicha, průjem, změny nehtů a vlasů, únava, podrážděnost aj.). Nadměrný příjem selenu se projevuje česnekovým pachem z úst.
Molybden: U lidí nebyla zcela jednoznačně prokázána toxicita. Předpokládá se, že existuje souvislost mezi potravinami pěstovanými na půdách bohatých na molybden a výskytem dny.
Fluor: Existují tři typy otravy fluorem (fluorózy): akutní (po požití asi 5 g NaF může dojít k úmrtí); fluoróza způsobující zchromnutí (inhalací fluoridového prachu po dlouhou dobu, 10–20 let, dochází k hypermineralizaci kostry); mramorování zubní skloviny (vyskytuje se u dětí do 6 let, které konzumují 2–3krát více fluoridu, než je doporučená denní dávka; zuby jsou tečkované, křehké a lomivé).
Jód: Nadměrný příjem jódu z obohacované (jodované) soli v ČR nehrozí.
(kvas)