Endokrinní disruptory

Endokrinní disruptory se definují jako exogenní látky, které mění funkci endokrinního systému a následně vedou ke škodlivým účinkům na celý organismus nebo na jeho potomstvo nebo na (sub)populace.
Endokrinní disruptory narušují fungování systému s vnitřní sekrecí (endokrinního systému) minimálně třemi možnými způsoby:
* napodobují působení přirozeně produkovaných hormonů, např. estrogenu nebo testosteronu, čímž vyvolávají podobné chemické reakce v těle;
* blokují v buňkách receptory hormonů, čímž zamezují působení běžných hormonů;
* ovlivňují syntézu, transport, metabolismus a vylučování hormonů, čímž mění koncentrace přirozených hormonů.
 
Existují dvě skupiny látek, které fungují jako endokrinní disruptory:
* přirozené hormony (estrogen, progesteron, testosteron, fytoestrogeny),
* látky uměle vyrobené člověkem (jde o nové i existující chemické látky) určené k využití v průmyslu, např. průmyslové čisticí prostředky, v zemědělství, v některých pesticidech a ve spotřebitelském zboží, např. aditiva v plastech. Patří sem i chemikálie vzniklé jako odpadní produkty průmyslových výrob, např. dioxiny, o kterých se předpokládá, že narušují činnost endokrinního systému člověka i zvířat žijících ve volné přírodě. Některé z  chemikálií nacházejících se v životním prostředí potenciálně fungujících jako endokrinní disruptory jsou perzistentní a všudypřítomné v životním prostředí (perzistentní organické polutanty, POPs).

(kvas)

Související články z portálu Bezpečnosti potravin