Home A-Z Home www.bezpecnost.potravin.cz

Kyselina listová

Kyselinu listovou objevila v r. 1931 L.Wills v Indii při studiu anemie megaloblastického typu (velkých nezralých červených krvinek v kostní dřeni) u těhotných žen. Zjistila, že tuto anemii lze léčit podáváním kvasnic, takže usoudila, že kvasnice musí obsahovat dosud neznámou protianemickou látku. Ve třicátých letech minulého století byla identifikována řada růstových faktorů. Konečně v r. 1941 byl izolován ze špenátu růstový faktor pro Streptococcus lactis a nazván kyselinou listovou. Vypracování syntézy a struktury kyseliny listové se uskutečnilo v r. 1946.
Biologickou aktivitu kyseliny listové má řada látek, souhrnně označovaných jako foláty, folacin nebo kyselina folová (z latinského folium - list). Jsou to deriváty kyseliny glutamové, jedné z neesenciálních aminokyselin. Dříve byly označovány jako vitamin Bc, B9 nebo vitamin M.
Kyselina listová se podílí na přenosu genové informace z buňky na buňku. Vzhledem ke svým funkcí v metabolismu bílkovin se účastní všech vývojových a růstových mechanismů v organismu. Důležitou roli má v krvetvorbě, ale zodpovídá i za zdravou činnost nervové soustavy. Snižuje riziko aterosklerotických změn. V prenatálním věku omezuje rizika vzniku vad mozku a míchy a rozštěpů rtů i patra, pokud je tento vitamin podáván ještě před početím (3 měsíce) a během 1.trimestru těhotenství.
V ČR je průměrná denní doporučená dávka 200 μg, pro těhotné ženy pro snížení rizika defektů novorozeňat se doporučuje denní spotřeba 400 μg, v zahraničí se vyskytují i doporučení na příjem kolem 1000 μg. Vstřebávání kyseliny listové probíhá v závislosti na formě folacinu: lépe se přijímá monoglutamát, hůře polyglutamáty. Proto byl zaveden pojem ekvivalent kyseliny listové, který je roven součtu monoglutamátu a 0,2 násobku polyglutamátu. Při užívání některých léků (barbituráty, proti epilepsii, tuberkulóze, při hormonální antikoncepci, dialyzační léčbě, při poruchách střevní resorpce a u alkoholiků) se rovněž doporučuje zvýšený příjem kyseliny listové.
Dobrými zdroji kyseliny listové jsou droždí (až 1500 μg /100 g), špenát, hlávkové saláty, chřest, rajčata, okurky, obiloviny (až 200 μg/100 g). Mezi chudé zdroje patří kromě živočišných produktů (s výjimkou fermentovaných mléčných výrobků obsahujících až 23 μg/100 g a jater obsahujících až 200 μg/100 g) i ovoce. Biologická využitelnost tohoto vitaminu z různých zdrojů je dána poměrem poly- a monoglutamátů, uvádějí se hodnoty 50 – 70 %, využitelnost je vyšší ze živočišných zdrojů, ale obsah kyseliny listové v nich je nižší, proto dominantním zdrojem jsou potraviny rostlinného původu. V posledních letech řada zemí přistoupila k obohacování cereálních výrobků kyselinou listovou v dávkách 1-3 g/kg výrobku.
Hlavními riziky při nedostatku příjmu kyseliny listové je chudokrevnost a výše popsané poruchy u novorozeňat.
Kyselina listová patří mezi nejlabilnější vitaminy při kuchyňském zpracování potravin. Je citlivá na zvýšenou teplotu, kyslík, hodnotu pH v alkalické oblasti a na vyluhování. (per)

Aktuální informace z oblasti bezpečnosti potravin pro laickou i odbornou veřejnost

Informace pro spotřebitele o potravinách, výživě i prevenci před nemocemi z potravin

Webové stránky pro mládež a pedagogy o správné výživě a bezpečnosti potravin


Informační centrum bezpečnosti potravin, Ministerstvo zemědělství, Těšnov 65/17, Praha 1, 11705, tel.: 221 811 111