Bezpečnost potravin

Nanočástice v potravinách

Vydáno: 25. 8. 2010
Autor:

Úvod do problematiky týkající se nanočástic v potravinách a informace o bavorském projektu “Potraviny a nanotechnologie“, jehož cílem je výzkum migrace z obalů a výzkum doplňků stravy.

Nanočástice v potravinách, obalech aj.

Je třeba rozlišovat mezi potravinami, do nichž byly nanomateriály přidány a potravinami v nichž bylo nano-rozměrů dosaženo při zpracování (např. zmenšení krystalků tuku pro usnadnění směšování s vodnou fází). Nanočástice mohou vznikat i při obvyklých procesech jako je uzení. V případě obalů je třeba rozlišovat mezi těmi, které byly vyrobeny pomocí nanotechnologií a těmi,do nichž byly nanočástice přidány pro splnění určité funkce.

 
Výzkumný projekt LENA

Oblast použití

Produkt/funkce

Nanomateriál

Aditiva

Prostředek proti spékání/hrudkovatění

SiO2, MgO, TiO2

Povlak čokoládových produktů pro delší trvanlivost

SiO2, MgO, TiO2, CaO, ZnO, MnO

Zapouzdřování vitaminů, sekundárních rostlinných produktů

micely, lipidy

 

Lykopen, antioxidanty

lykopen

Doplňky stravy

Zlepšení příjmu minerálních látek v nano-rozměrech

křemík, hořčík, vápník

Efekt proti stárnutí ?

koloidní zlato, stříbro (sporné je, zda se jedná o nano-rozměry)

Obalový materiál

Antimikrobiální účinek

Ag, SiO2, TiO2

Bariéra proti plynům, proti UV záření, zlepšení údržnosti

barevné látky v polymerech, nanokompozity – kovy nebo jejich oxidy

Zlepšení tepelných vlastností

cín

Materiály v kontaktu s potravinami

Hliníková folie s povlakem k urychlení pečení

uhlík, začleněný do sklovité matrice

Antimikrobiální povlak na kuchyňském nádobí, v chladničkách ?

Ag

Protipřilnavý povlak

keramika

 

Přehled o existujících nano-produktech, je k dispozici jako seznam „Woodrow Wilson International Center for Scholars“ (stav k prosinci 2009) – 98 produktů pocházejících především z USA a východní Asie: 4 potraviny (nano-čaj, kanolový olej, jeden dietní produkt a voda obohacená křemíkem, 13 předmětů/nádobí (např. prkénko potažené hliníkovou folií), 21 obalů, 51 doplňků stravy (např. křemíkové kapsle a micely k zapouzdřování živin).

Evropská organizace na ochranu spotřebitele BEUC eviduje 10 produktů z kategorie potravin a nápojů.

Některé přídatné látky, které se principiálně mohou vyskytovat v nano-rozměrech jsou na trhu již dlouho (E 551: SiO2, E 530: MgO, E 171: TiO2), a jsou jako takové testovány a schváleny a používány proti spékání soli, koření, nebo pro zlepšení tekutosti např. kečupů. Při výrobě vznikají částice 5 – 50 nm. Ty však v procesu většinou aglomerují za vzniku větších částic.


Právní normy

Obecně platí nařízení 178/2002/ES, podle kterého nesmí být uveden do oběhu materiál ohrožující bezpečnost.

Nařízení o potravinách nového typu 258/97/ES je tím, které bývá nejvíce diskutováno, pokud jde o jeho úpravu, která by zahrnovala i nanomateriály.

Pokud jde o nařízení 1333/2008/ES o aditivech, mělo by dojít k úpravě, podle které  v případě látky, která je sice pro použití do potravin schválená, ale začne být vyráběna postupem vedoucím ke změně velikosti částic, by mělo proběhnout nové schvalování.

Pro předměty přicházející do styku s potravinami platí nařízení 1935/2004/ES, které je jen rámcové, ale navazuje na něj nařízení 450/2009/ES zaměřené na aktivní a inteligentní materiály. Pokud jde o materiály na vnější straně obalu, tyto většinou nepodléhají schvalování, ale nanočástice, které by mohly migrovat do potraviny musí být schvalovány případ od případu. Takto jsou zohledněny nanočástice  (Plastic Impementation Measure – PIM) ve směrnici 2002/72/ES o plastových materiálech.


Toxikokinetika a toxicita orálně přijímaných nanočástic

Současné znalosti týkající se orálního příjmu jsou velmi omezené, na rozdíl např. od znalostí týkajících se inhalační expozice a jejího dopadu na organismus. Spíše výjimkou jsou studie zaměřené na toxikokinetiku, které  se zatím týkají jen příjmu a rozdělení v organismu kovů, jejich oxidů a polystyrolových částic. Pro hodnocení rizika se dají stěží využít.

Obecně platí a je dávno známo, že malé částice snadněji procházejí sliznicí střeva. Studie potvrzují, že kladně nabité částice procházejí epitelem snadněji než částice neutrální nebo s negativním nábojem. Příjem je realizován především přes specializované M-buňky Peyerského plaku. Podrobný mechanismus však není znám.

V pokusech na zvířatech byl po dlouhodobém příjmu částic kovového oxidu zjištěn jeho výskyt v žaludku, játrech, ledvinách, plicích, krvi a mozku. Při dlouhodobém příjmu koloidního stříbra byl prokázán zvýšený obsah v kůži, který se vyznačuje namodralým nádechem (Argyrie).

Toxický vliv nanočástic by mohl mít mnoho podob, včetně oxidačního stresu, genotoxicity a existují i hypotézy o chronicky vznikajících zánětech střeva nebo nekrotických změnách jater a ledvin (např. zvýšený výskyt TiO2, Zn či Ag). Může dojít ke zhoršení srážlivosti krve, zvýšení cholesterolu, zbytnění jater.

Nanočástice disponují relativně větším povrchem, a i v důsledku toho se vyznačují vyšší reaktivitou. Existují však i studie, jejichž výsledky jsou opačné.

Problémem studií zaměřených na toxicitu je i skutečnost, že částice nejsou dostatečně specifikovány, takže z výsledků nelze dělat zásadní závěry týkající se fyzikálně-chemických souvislostí. Chybějí dlouhodobé studie o vlivu příjmu nanočástic bez ohledu na formu jejich příjmu. Ve studiích na zvířatech bývají obvykle použity příliš vysoké dávky látek ve formě nanočástic, takže z výsledků nelze dělat praktické závěry pro lidi.

 

Bavorský Zemský úřad pro zdraví a bezpečnost potravin společně s Fraunhofer IVV zahájily práce na projektu “Potraviny a nanotechnologie (LENA)“, s cílem získání informací o možných rizikách z orálního příjmu nanomateriálů. Výzkum bude zaměřen na migraci částic z obalů do potravin a na nanočástice v doplňcích.

Pro využitelnost výsledků je nutné dokonale specifikovat vlastnosti sledovaných materiálů, tzn. mít k dispozici vhodné analytické metody.

V dosud zveřejněných studiích byl použit např.

         elektronový mikroskop – ESEM (Environmental Scanning, Electron microscopy),

         EDX (Energy Dispersive X-ray Spektroscopy).

V projektu LENA se počítá s využitím

         Field-flow frakcionace (FFF) a asymetrické FFF (AFFF, A4F),

         detekce částic pomocí absorpce v UV-VIS-oblasti, či měření indexu lomu světla,

         měření statického rozptylu světla (MALS = Multi Angle Light Scattering, založeno na rozdílném rozptylu světla malými a velkými částicemi).

Předností optických detekčních metod je, ža analyty nejsou poškozeny a u oddělených frakcí částic mohou být dále zjišťovány fyzikálně-chemické vlastnosti. Pro anorganické částice se hodí použití atomové absorpční spektrometrie (AAS) a hmotové spektrometrie (ICP-MS), pro organické materiály LC_MS s elektrosprejovou ionizací. Po frakcionaci lze použít elektronovou mikroskopii nebo měření elementárního složení pomocí rentgenové energie.

Technicky se zdá, že nanočástice znamenají pokrok a výhodu, ze strany spotřebitelů však panují značné obavy.

 

Dtsch. Lebenm. Rdsch., 106, 2010, č. 6, s. 308-317

Objednávka kopie článku

Další informace:

Příspěvky k problematice nanotechnologie na stánkách ICBP