Stanovisko Národního referenčního centra (NRC) pro pitnou vodu k otázce přenosu nového koronaviru (SARS-CoV-2) pitnou vodou (182,10 KB) – aktualizované k 20. 8. 2020.

Informace k problematice nového koronaviru a vody vydala také Světová zdravotnická organizace –Water, sanitation, hygiene and waste management for COVID-19 Technical Brief 03 March 2020 (odkaz na stránky WHO).

Dne 17.3.2020 vydalo Ministerstvo zdravotnictví ČR „Doporučení pro provozovatele vodovodů a další osoby dodávající vodu pro veřejnou potřebu (osoby uvedené v § 3, odst. 2 zákona č. 258/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů) ve věci odběru vzorků pitné vody a prevence nákazy koronavirem“, které bylo po skončení nouzového stavu zrušeno.

Stanovisko Národního referenčního centra (NRC) pro pitnou vodu k otázce přenosu nového koronaviru (SARS-CoV-2) pitnou vodou  – aktualizované k 20. 8. 2020

V souvislosti se vznikem pandemie onemocnění COVID-19 způsobeného novým typem koronaviru (SARS-CoV-2) dostalo naše pracoviště mnoho dotazů, zda je možný přenos tohoto infekčního agens pitnou vodou, resp. jaká opatření podnikat, aby se tomu zabránilo. Proto jsme připravili následující stanovisko, které je podle potřeby průběžně aktualizováno. 

Rezervoárem této infekce, která napadá horní a dolní cesty dýchací, jsou nemocní lidé, kteří virus vylučují především při kašlání, smrkání či kýchání, ale v menší míře i při běžném dýchání. Nemoc se tedy šíří jednak kapénkovou nákazou (aerosolem v okolí nemocného), jednak osobním kontaktem s nemocným či povrchy, kterých se nemocný dotýkal (tyto povrchy mohou být infekční několik hodin, výjimečně dní). Ukazuje se, že infekční nemocný může vylučovat virus dříve, než se u něho objeví příznaky nemoci. Virové částice se mohou objevit i v moči (zatím však popsán jediný případ) a ve stolici, i když zatím nevíme, jak masově a zda to může být významná cesta vylučování.  1 Světová zdravotnická organizace považuje riziko fekálně-orálního přenosu za nízké, resp. žádný takový případ nebyl dosud prokázán. Mimo jiné i proto, že i když se RNA koronaviru v odpadních vodách nachází, jedná se o neživé, tedy i neinfekční virové částice. Živý virus, schopný způsobit infekci, dosud nebyl v odpadní vodě prokázán.

Je tedy nepravděpodobné, že by se nový koronavirus dostával do zdrojů surové vody (to platí celosvětově, ale v České republice, kde je polovina zdrojů podzemních a většinu povrchových zdrojů představují chráněné vodárenské nádrže na horních tocích řek, to platí dvojnásob).  I kdyby se však do surové povrchové vody tento virus dostal, nebude již pravděpodobně infekční, ale i kdyby byl, pak bude spolehlivě odstraněn a inaktivován stávající úpravou povrchové vody, která vždy obsahuje minimálně stupně koagulace, filtrace a dezinfekce. Ze zkušeností s viry ptačí chřipky či SARS víme, že tyto respirační viry jsou velmi citlivé k dezinfekci (chlorem i UV zářením) a podobně se bude chovat i nový koronavirus. Standardní dezinfekce pitné vody, zaměřená na inaktivaci fekálních patogenů, bude tedy spolehlivě usmrcovat i koronavirus SARS-CoV-2. Pitná voda z veřejného zásobování či studny nebyla u žádné z těchto epidemií zjištěna jako relevantní cesta přenosu infekce, stejně tak není ani nyní podezřívána z přenosu nového koronaviru. Přenos fekálně-orální cestou dosud nebyl potvrzen. V pitné vodě zatím nebyla prokázána RNA koronaviru SARS-CoV nikde na světě.

Pro vodárenské společnosti proto platí, že nemusí nic měnit na své běžné praxi, nemusí nijak zvyšovat dávky dezinfekčního přípravku či nově zavádět dezinfekci tam, 2 kde se u chráněných podzemních vod nepoužívá. V době epidemie jim lze jen doporučit, aby případné exkurze na úpravny vody a do vodojemů nevodily do míst, kde se vyskytuje otevřená hladina upravené vody. Není nutné kvůli hrozbě epidemie COVID-19 zvyšovat četnost rozborů vody nebo provádět speciální stanovení nového typu koronaviru.

Vzhledem k tomu, že se koronavirus v pitné vodě nevyskytuje (vodou se nepřenáší), není třeba mít obavy z nákazy COVID 19 prostřednictvím aerosolu, který vzniká např. tam, kde se v letních měsících pitná voda záměrně rozprašuje (mlží) za účelem ochlazení. 

Pro pracovníky čistíren odpadních vod platí, že by měli odpovědně zachovávat stávající bezpečnostní a hygienická opatření a používat ochranné pracovní pomůcky proti nákaze tam, kde je to nutné, protože v odpadní vodě se vyskytuje široké spektrum infekčních agens. Ani zde nejsou zatím potřeba nějaká mimořádná opatření, přestože se virus v odpadní vodě bude vyskytovat. O podobném viru SARS je známo, že v (odpadní) vodě může přežívat 2 až 14 dní, v závislosti na teplotě; pravděpodobnější je však přežití v řádu dnů, ne týdnů. Pracovníci obsluhující úpravny vody a čistírny odpadních vod (tedy kritickou infrastrukturu) by měli dodržovat preventivní opatření, aby ve svém mimopracovním životě minimalizovali riziko nákazy. V případě vypuknutí příznaků onemocnění nebo po kontaktu s nemocným by měli pečlivě dbát zdravotnických rad, aby tuto nakažlivou nemoc dále nešířili mezi ostatními zaměstnanci. Zdravotnická zařízení, zejména zahrnují-li infekční oddělení, by měla své odpadní vody čistit v souladu s novou ČSN 75 6406 Nakládání s odpadními vodami ze zdravotnických zařízení vypouštěnými do stokové sítě pro veřejnou potřebu (únor 2020). I zde platí, že koronaviry jsou k dezinfekci mnohem citlivější než např. enteroviry. 

 

 

 

Použitá literatura: