Vydáno: 26. 4. 2007

Autor: pospisilova

Kadmium a olovo jsou vysoce toxické kovy. Orální příjem kadmia může vést k poškození ledvin, osteoporóze a pravděpodobně k rakovině prostaty a ledvin. Olovo narušuje syntézu hemoglobinu, funkci ledvin a způsobuje neurologické a behaviorální (týkající se chování) poruchy u dětí. Dokonce nízké koncentrace olova v krvi se dávají do souvislosti s poškozením intelektu u dětí.

U nekuřáků jsou potraviny nejdůležitější zdroj kadmia. Zvláště děti jsou vystavovány účinkům olova z prachu, ze země a z barviv obsahujících olovo. Olovo, avšak zřídka kadmium, se nachází v pitné vodě v koncentracích, které překračují limity stanovené Světovou zdravotnickou organizací (WHO/2004: 10 µg/l pro olovo a 3 µg/l pro kadmium). Zdrojem olova v pitné vodě je často zrezivělé vodovodní potrubí.

Odstraňování těžkých kovů z pitné vody lze provádět precipitací (srážením), flokulací (vyvločkováním), výměnou iontů a membránovou filtrací. Uvedené metody jsou někdy nákladné, při nízkých koncentracích kovů mohou být neúčinné a produkují odpady (kaly), které se musí odstraňovat. Hledají se proto nové postupy dekontaminace.

 

Probiotické bakterie mají schopnost vázat z vodného roztoku řadu toxických sloučenin, např. aflatoxiny, mutageny vzniklé v potravinách a microcystin-LR. Vazbou toxických látek v trávicím traktu se snižuje jejich absorpce.

V pilotní studii provedené na University of Turku (Finsko) v roce 2003 se zjistilo, že mléčné bakterie (LAB) vážou kadmium z vody. To vedlo k domněnce, že by LAB mohly fungovat jako účinný prostředek snižování expozice těžkým kovům.

V návaznosti na pilotní studii se vědci v Turku zabývali posouzením schopnosti tří kmenů Lactobacillus (L. casei Shirota, L. fermentum ME3, L. rhamnosus GG), tří kmenů Bifidobacterium (B. lactis Bb12, B. longum 2C, B. longum 46) a dvou komerčních přípravků startovacích kultur vázat olovo a kadmium z vody. Dále se sledoval vliv fyzikálních a chemických podmínek na vázání kovů.

Zjistilo se, že prostřednictvím specifických LAB lze dosáhnout značného odstranění těžkých kovů z vody. Odstraňování byl rychlý, na metabolismu nezávislý povrchový proces, který silně závisel na pH. To naznačuje, že by se mohly uplatňovat mechanismy výměny iontů. Nejúčinněji odstraňovaly kovy tyto LAB:

* Bifidobacterium longum 46,

* Lactobacillus fermentum ME3,

* Bifidobacterium lactis Bb12.

Účinnost B. longum 46 byla nejvyšší a činila 54,7 mg kadmia/g suché biomasy a 175,7 mg olova/g suché biomasy.

Pro další testování (posouzení čistoty vody a zda ke stejnému vázání kovů dochází in vivo) byly na základě této práce vybrány B. longum 46 a L. fermentum ME3.