Navštivte také

Předchozí reklama
Následující reklama
Počet záznamů: 12
Navštivte také: MZe ČR – Bezpečnost potravin
MZe ČR – Bezpečnost potravin
Navštivte také: Ministerstvo zdravotnictví ČR
Ministerstvo zdravotnictví ČR
Navštivte také: Státní zemědělská a potravinářská inspekce
Státní zemědělská a potravinářská inspekce
Navštivte také: Státní veterinární správa ČR
Státní veterinární správa ČR
Navštivte také: Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský
Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský
Navštivte také: Evropský úřad pro bezpečnost potravin
Evropský úřad pro bezpečnost potravin
Navštivte také: Státní zdravotní ústav
Státní zdravotní ústav
Navštivte také: Meziresortní komise pro řešení jódového deficitu
Meziresortní komise pro řešení jódového deficitu
Navštivte také: Kancelář WHO v České republice
Kancelář WHO v České republice
Navštivte také: Evropská rada pro informace o potravinách
Evropská rada pro informace o potravinách
Navštivte také: Víš co jíš? (informace o výživě)
Víš co jíš? (informace o výživě)
Navštivte také: Knowledge Junction EFSA
Knowledge Junction EFSA

Přidat článek Rtuť v rybách do kategorie

Informace pro spotřebitele > Informace pro spotřebitele
Chemická rizika > Rizikové faktory - Archiv> Chemická rizika> Rizikové faktory - Archiv

Rtuť v rybách

Vydáno: 19.2.2009
Tisk článku
Autor: Ing. Alexandra Kvasničková
Informace MZe k výskytu rtuti v rybách. Doporučení pro spotřebitele.
Deník Mladá fronta DNES (12.2.2009, str.2, Kraj Moravskoslezský) přinesl informaci o výskytu rtuti v rybách (Výzkum zjistil rtuť v rybách).
Ministerstvo zemědělství připravilo k problematice rtuti v rybách následující doplňující informaci:
 
Ryby jsou důležitým zdrojem živočišného proteinu, vitaminů rozpustných v tucích (např. A, D), minerálních látek (např. I, Se, Ca) a esenciálních omega-3 mastných kyselin (např. EPA, DHA), které jsou pro člověka nezbytné, a organismus si je nedokáže sám vytvořit. Vyvážená dieta se zastoupením ryb přispívá k prevenci onemocnění srdce a cév, u dětí podporuje zdravý růst
a vývoj tělesných tkání. Ryby ale také mohou být důležitým zdrojem expozice environmentálním polutantům, včetně látek jako jsou POPs (např. PCB, DDT, PCDD/F), organo-metalické sloučeniny, těžké kovy (např. organické sloučeniny cínu, rtuť, arsen) a také přírodních toxinů (např. z řas a sinic). Zdrojem expozice člověka může být jak maso, tak i tuk.
 
Ve spolupráci Ministerstva zemědělství a Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, Výzkumného ústavu rybářského a hydrobiologického vznikl v roce 2006 projekt „Kontaminace ryb z volných vod“. Cílem tohoto projektu je sledovat zatížení svaloviny (masa) nejvíce lovených druhů ryb žijících ve významných rybářských revírech na území České republiky vybranými toxickými látkami a posuzovat případná zdravotní rizika pro jejich konzumenty – obvykle sportovní rybáře a jejich rodiny.
 
Pro posouzení zdravotního rizika plynoucího z konzumace ryb jsou sledovány toxické kovy (rtuť a její toxická forma methylrtuť, kadmium, olovo) a nebezpečné organické látky (DDT, PCB). Výsledky úrovně kontaminace svaloviny ryb stanovené v odlovených druzích v rámci tohoto projektu jsou porovnávány s hygienickými limity platnými v ČR a toxikologickými limity Světové zdravotnické organizace (WHO). Po porovnání s toxikologickým limitem je úroveň kontaminace v rybí svalovině velikostně a hmotnostně definovaných ryb pro zjednodušení převedena na počet porcí (1 porce = 170 g), které může konzument sníst za měsíc. Konzumace tohoto množství rybího masa pro člověka o průměrné hmotnosti 70 kg neznamená zdravotní riziko.
 
Dosud bylo v rámci tohoto projektu zmonitorováno 17 významných rybářských revírů (např. ÚN Lipno, ÚN Orlík, ÚN Slezská Harta, ÚN Nechranice, řeka Labe, Odra, atd.). Na základě provedených analýz lze říci, že kontaminantem limitujícím bezpečné množství konzumovaného rybího masa je rtuť (respektive toxická organická forma methylrtuť).
 
Rtuť (Hg) / methylrtuť (MeHg), jež jsou jedny z nejvíce toxických přirozených kontaminantů ryb, jsou široce rozšířeny v prostředí. Průměrná koncentrace v zemské kůře je okolo 0,5 mg/kg. Hlavním zdrojem kontaminace pro životní prostředí je přirozené odpařování rtuti ze zemské kůry a oceánů (okolo 150000 tun / rok), vulkanická aktivita, těžba (např. Středozemí, Jižní a Východní Asie, okolo 10000 tun / rok) a lidské aktivity, okolo 10000 tun / rok. Chemické vlastnosti rtuti jsou zajímavé. Elementární rtuť je slabě rozpustná ve vodě a tucích. Rtuť také existuje ve formě anorganických sloučenin. Řada stabilních sloučenin vzniká v biologických systémech, zvláště
s obsahem sulfhydrilových skupin (-SH). Z organických sloučenin rtuti jsou toxičtější alkyl sloučeniny než aryl sloučeniny. Methylrtuť je vysoce toxická pro vyšší organizmy. Vzniká
z elementární rtuti a anorganických sloučenin, činností různých mikroorganizmů. Pro tyto mikroorganizmy je přeměna na MeHg účinnou cestou detoxikace.
 
Předpokládá se že u starších ryb obecně dochází k vyššímu hromadění toxických látek, proto je doporučeno u větších ryb snížit počet porcí konzumovaných za měsíc. Při hodnocení nejsou brány v úvahu ostatní možné zdroje expozice člověka sledovaným chemickým látkám.
 
Obecně lze říci, že konzumace masa kapra obecného, který je v našich revírech nejčastěji lovenou rybou, nepředstavuje zdravotní riziko z hlediska obsahu cizorodých látek a to ani ve více zatížených lokalitách (ÚN Skalka, Labe pod Neratovicemi). Příčinou je skutečnost, že do revírů jsou obvykle kapři vysazováni až v lovných velikostech (tzn. nejčastěji tříleté ryby).
Do této doby kapři vyrůstají v podmínkách rybničních chovů. Nejvíce kaprů je sportovními rybáři odloveno krátce po nasazení a jejich případné negativní ovlivnění kontaminací dané lokality není tedy významné. Relativně nízké koncentrace cizorodých látek jsou zjišťovány
i v mase dalších často lovených kaprovitých ryb (např. cejn, plotice).
 
Poněkud horší je situace u dravých ryb (např. štika, sumec, candát, bolen, okoun), které ve vodním prostředí stojí na konci potravního řetěze a dochází u nich k většímu hromadění cizorodých látek. Zvláště pak maso větších a starších jedinců ulovených ve znečištěných lokalitách nelze doporučit k pravidelné konzumaci. Za nejvíce zatíženou lokalitu ze skupiny dosud sledovaných lze označit údolní nádrž Skalka u Chebu. Na této nádrži se nedoporučuje konzumace dravých ryb a rybích vnitřností. Pravidelnou konzumaci masa větších exemplářů dravých ryb nelze doporučit ani na středním toku řeky Labe v oblasti Neratovic.
 
Detailněji je možno se seznámit z výsledky tohoto monitoringu na informačních letácích vydávaných Ministerstvem zemědělství ČR, díky jehož finanční podpoře je projekt realizován. Více informací o projektu také naleznete na internetových stránkách Ministerstva zemědělství v sekci Potravinářská výroba – bezpečnost potravin. Projekt Kontaminace ryb z volných vod bude pokračovat a stav ryb v našich tocích bude monitorován i v dalších vybraných lokalitách.
 
Další informace:
 
Internetové stránky

* www.mze.cz
www.bezpecnostpotravin.cz
www.chpr.szu.cz
 
Dokumenty Vědeckého výboru pro potraviny (VVP)

Methylrtuť v rybách a rybích výrobcích (6.10.2004)
* Co byste měli vědět o rtuti v rybách a rybích výrobcích – text letáku (září 2004)
* Pravděpodobnostní modelování přívodu celkové rtuti pro populaci v ČR (14.12.2006)

Pozn.: ICBP připravilo pro spotřebitele řadu publikací na aktuální téma. Informační leták Kvalita ryb v českých a moravských tocích je distribuován rovněž v tištěné podobě. Omezený počet výtisků si lze objednat u pana Deutsche na adrese olaf.deutsch@mze.cz, tel. 607 886 278.
Tyto stránky provozuje Ministerstvo zemědělství © 2018