Bezpečnost potravin

Teflonové nádobí se používá již více než půl století

Vydáno: 19. 2. 2009
Autor: berankova1

Vlastnosti teflonu a historie vzniku teflonového nádobí.

Teflon je značkové jméno pro polytetrafluoretylen (PTFE), který již v roce 1938 objevil – zatím co pracoval na zcela něčem úplně jiném – americký chemik Roy Plunkett. Patentovaný polymerační postup byl dále vyvíjen u chemické společnosti ICI a kolem roku 1943 byla zahájena pokusná výroba. V průmyslovém měřítku začal PTFE právě pod obchodním názvem teflon produkovat v roce 1946 známý koncern Du Pont de Nemours and Co. Ve Wilmingtonu.
Ukázalo se, že jako všechny ostatní později objevené plastické hmoty s obsahem prvku fluoru, je také pro teflon charakteristická velká odolnost vůči nízkým a vysokým teplotám (od -70 do 250 °C) a agresivním chemikáliím. Nehoří, nerozkládá se tavením, nedestruktivně se brání otěru, je vynikajícím elektrickým izolátorem a má dobré kluzké a separační vlastnosti. Nevýhodou je jeho relativně obtížné tvarování pouze tlakovým lisováním na speciálních strojích nebo slinováním. Při výrobě vzniká jako bílý voskovitý prášek, který se dobře hodí právě k potahování kovových předmětů a dosahování mimořádně hladkého povrchu. Z důvodů technologických potíží při zpracování původního teflonu byly záhy vyvinuty další fluoroplasty se srovnatelnými vlastnostmi, které se ale snadněji aplikují. Přes vyšší cenu v porovnání s jinými plasty se dnes čistého teflonu nebo jeho směsi s řadou přísad používá v mnoha oblastech.
Kdy se objevil teflon na kuchyňském nádobí? Francouz Mark Grégoire rád rybařil. Vyzkoušel také kousek tehdy málo známé umělé hmoty, neboť hledal nějaký hladký a kluzký materiál pro svůj rybářský vlasec. Teflon se mimořádně osvědčil. Jeho žena jej požádala, aby ho vyzkoušel rovněž na jejím kuchyňském nádobí, na němž věčně ulpívají zbytky připečených jídel. Oba se znovu přesvědčili o užitečných vlastnostech této hmoty. Grégoire se proto rozhodl a roku 1955 založil dnes světoznámou firmu Tefal Company.

Výživa a potraviny, 63, 2008, č.6, s.148