Česky
Informační centrum bezpečnosti potravin Ministerstva zemědělství, Těšnov 65/17, Praha 1, 11000, tel.: 221 811 111, e-mail: info@mze.cz

Uživatelský přístup

 
 

Navštivte také

Předchozí reklama
Následující reklama
Počet záznamů: 11
Navštivte také: MZe ČR – Bezpečnost potravin
MZe ČR – Bezpečnost potravin
Navštivte také: Ministerstvo zdravotnictví ČR
Ministerstvo zdravotnictví ČR
Navštivte také: Státní zemědělská a potravinářská inspekce
Státní zemědělská a potravinářská inspekce
Navštivte také: Státní veterinární správa ČR
Státní veterinární správa ČR
Navštivte také: Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský
Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský
Navštivte také: Evropský úřad pro bezpečnost potravin
Evropský úřad pro bezpečnost potravin
Navštivte také: Státní zdravotní ústav
Státní zdravotní ústav
Navštivte také: Meziresortní komise pro řešení jódového deficitu
Meziresortní komise pro řešení jódového deficitu
Navštivte také: Kancelář WHO v České republice
Kancelář WHO v České republice
Navštivte také: Evropská rada pro informace o potravinách
Evropská rada pro informace o potravinách
Navštivte také: Víš co jíš? (informace o výživě)
Víš co jíš? (informace o výživě)

Přidat článek Test jedlé soli 2018 do kategorie

Aktuality > Aktuality

Test jedlé soli 2018

Vydáno: 27.9.2018
Tisk článku
Autor: dTest
Organizace dTest nechala otestovat 19 vzorků různých druhů soli.


Foto: Shutterstock

I o zdánlivě tak obyčejné potravině, jakou je sůl, se můžeme na internetu dočíst spoustu mýtů. Některé z nich nás inspirovaly k tomuto testu. Opravdu se kvalita soli zásadně liší podle toho, odkud sůl pochází? A skutečně různé druhy soli jinak solí? Porovnání 19 vzorků kamenné, mořské a himálajské soli ukázalo, že chemický základ je ve všech případech stejný. Nicméně určité rozdíly mezi nimi jsou.

Koupit sůl nemusí být úplně snadný úkol. Na výběr je několik druhů a jejich cena se může lišit až třicetkrát a reklama nás nabádá, abychom si připlatili. Náš test soli se pokusil najít rozdíly mezi solí kamennou, mořskou a himálajskou.

Do laboratoře jsme poslali různorodou směs solí odlišného původu, vzhledu i způsobu výroby. Své místo ve výběru tak měly soli jemně mleté, hrubozrnné, bílé i růžové. Chemické analýzy zjišťovaly, kolik sůl obsahuje chloridu sodného, vápníku, draslíku, železa, jódu, mědi a těžkých kovů kadmia a olova. Chlorid sodný měl ve všech případech jasnou převahu, obsah dalších minerálů se však v jednotlivých typech solí lišil. Vedle skladby minerálů nás zajímala i čistota soli, přesněji obsah nerozpustných příměsí v ní.

Kromě chemických zkoušek jsme výrobky nechali projít i ochutnávkou. Při ní jsme zkoušeli, zda se mezi sebou jednotlivé druhy soli liší intenzitou slané chuti a zajímala nás i tvrdost krystalů. Před zkouškou bylo třeba nejdříve pomlít hrubé krystaly najemno a samotná ochutnávka probíhala pomocí posolených krajíců chleba s máslem a standardizovaně připravených solných roztoků. Nicméně v chuti a tvrdosti solí nepanovaly výrazné rozdíly. Nejvíce se z řady vymykala sůl himálajská a to nejen z důvodu růžové barvy krystalů, ale i občasným výskytem cizích příchutí.

Pozornost jsme jako obvykle věnovali i textům na obalech. Sůl nás nepříjemně překvapila množstvím zavádějících tvrzení o svém přírodním původu nebo vlivu na organismus. Něco takového však předpisy nedovolují.

 

Zdroj: dTest